pondělí 25. listopadu 2013

Recenze: Temná akademie - Spoutaní



Spoutaní
Série: temná akademie

  •          Originální název: Blood Ties
  •          Autor: Gabriella Poole
  •          Překlad: Matocha Čeněk
  •          Nakladatelství:  Fragment
  •          Rok vydání: 2012
  •          Počet stran: 272
  •          Vazba: Brožovaná

Anotace: Před začátkem nového semestru se Darkova akademie stěhuje do New Yorku. Cassie už není nováčkem, který jen tápe. Stala se silnou osobností, odhodlanou skrýt svá tajemství. Poté, co byla přijata mezi Vyvolené, se musí vyrovnat se svými neuvěřitelnými schopnostmi. Její láska ji přivádí do nebezpečí a zlovolný duch v jejím nitru získává stále větší moc. Zvládne se Cassie postavit mocným silám a nenávisti? Zachrání své přátele od strašlivého osudu, anebo je zahubí, aby spasila sama sebe? Kdekoli se objeví Darkova akademie, tam je smrt nablízku..
Pinterest 
Recenze na první díl

Obálka: Barevně zajímavější než obálka k prvnímu dílu. Největší nadšení mám pak z hřbetu knihy, děsivě zhlížející oči vypadají na poličce skvěle.

Proč jsem si knihu vybrala: První díl Temné akademie byl celkem slušný a pro rozjezd kvalitní sérii ideální. Od druhého dílu jsem tedy hodně očekávala.

„No tak takhle se Vyvolení udržují při životě.“ (strana 47)

Děj: Jak je na Darkově akademii zvykem, škola se stěhuje na nové místo. Tento semestr bude sídlit v New Yorku. Cassie je z této změny nadšená a radost přiživuje i fakt, že na škole není nová a ví, jak co chodí. Na konci minulého semestru byla přijata mezi privátní skupinu Vyvolených a její schopnosti zesílily. Cassie si je vědoma své síly, ale zlý duch, který žije v jejím těle, jí stěžuje celou situaci. Zvládnout celý semestr bude vyžadovat velkou sílu a Cassie netuší, jestli zvládne zachránit sebe a své přátele.

Xeap | via Tumblr „Šok z jeho dotyku ji přivedl zase k sobě a uvědomila si, kde je. Kdo je.“ (strana 112)

Hodnocení: Druhý díl je pro mě nemalým zklamáním. Čekala jsem, že děj, který byl nastíněn v jedničce, bude nějak rozumně pokračovat a příběh se stane temnějším. Gabriella Poole ovšem nechává knihu stagnovat v popisných odstavcích a gradování příběhu ji příliš nezajímá. Spoutaní sice oplývají zajímavými nápady, ale to už jsou všechno věci z prvního dílu, ve druhém díle je potřeba přidat další zajímavé momenty, což se autorce ani trochu nedaří.

„Viděl jsem na ni dobře a přísahám Bohu, že to byla ona.“ (strana 137)

Přesto je Gabriella Poole velmi dobrá v popisování prostředí, v němž se kniha odehrává. Všechna zákoutí New Yorku zvládla vykreslit dokonale. Možná je to trochu přehnané, ale na téhle knize je nejlepší právě ono střídání měst, ve kterých akademie sídlí. 

Swag :3 | via TumblrProstředí New Yorku je vylíčeno kouzelně a bere na sebe všechnu pozornost, postavy pak zůstávají trochu pozadu a nepovede se je tolik popsat. To ubírá na kráse hlavně Cassie a Ranjitovi, protože mě přestávají tolik zajímat.

Konec je hodně otevřený a doslova láká na čtení dalšího dílu. Já jsem sice s pokračováním trochu opatrnější, ale stejně mě kniha dále zajímá. I kdyby nic, akademie se zase přestěhuje a já se těším na další místo, kde bude sídlit. 

Procenta - aneb jak se mi líbí:

·         CZ obálka: 75 %
·         Děj: 60 %
·         Love story: 50 %

Celkový dojem: 62 %

    Untitled
  • Za věnování recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Fragment.
  • Knížku si můžete objednat ZDE.

Zdroje:

neděle 24. listopadu 2013

Recenze: Vždycky budeme mít léto



Vždycky budeme mít léto
Série: Léto


  •          Originální název: We´ll always have summer
  •          Autor: Jenny Hanová
  •          Překlad: Vanda Ohnisková
  •          Nakladatelství: Jota
  •          Rok vydání: 2013
  •          Počet stran: 280
  •          Vazba: Pevná s přebalem

Anotace: Belly milovala v životě jenom dva kluky. Oba mají příjmení Fisher. A po dvouletém chození s Jeremiášem si je téměř stoprocentně jistá, že on je ten pravý. TÉMĚŘ jistá. Konrád se nikdy nevyrovnal s chybou, kterou udělal, když nechal Belly odejít. Zato Jeremiáš vždycky věděl, že Belly je dívka, pro kterou udělá cokoli. A když se Belly s Jeremiášem rozhodnou, že zpečetí svůj vztah svatbou, Konrádovi naplno dochází, že jde do tuhého. Musí Belly říct, že ji miluje, nebo ji ztratí navždy. Teď, nebo nikdy. A Belly nezbývá, než si poprvé naprosto upřímně přiznat, co k oběma cítí. A když to udělá, pochopí, co ve skrytu duše vždycky věděla: jednomu z nich bude muset zlomit srdce.

perfect.. | DYObálka: Roztomile dívčí obálka v zelené barvě se mi líbí. Přebal se sice každou chvíli posouval a ve finále i trochu pomačkal, ale samotné Léto zůstalo nedotčeno!

Proč jsem si knihu vybrala: O celé sérii jsem samozřejmě slyšela a četla spoustu pochvalných recenzí, jenže jsem se k prvním dvěma dílům zatím nedostala. Když se mi naskytla možnost přečíst ten třetí, vůbec jsem neváhala.

„To záleží na tom, jak to všechno bude.“ (strana 147)

Děj: Belly chodí dva roky s Jeremiášem a je s ním šťastná. Na jednom z večírků se ovšem provalí, že jí byl Jeremiáš nevěrný. Belly je zdrcená ale Jeremiáš přijde s velkou omluvou a nabídkou k sňatku. Belly souhlasí a začne se těšit na svatbu. Celá rodina je ze zprávy v šoku a nejvíc samozřejmě Konrád, který Belly miluje, jenže Jeremiáš je jeho bratr a nechce nikomu ublížit. Celé léto tedy probíhají přípravy na svatbu, a i když si je Belly téměř jistá, pořád není rozhodnuto…

SIVA KANESWARANGirl♥„Takže nakonec přece jenom nepřijede.“ (strana 83)

Hodnocení: Vždycky budeme mít léto je čtivá kniha, která boduje především svou autentičností. Belly je sice místy lehce nevyrovnaná a netuší, co chce, přesto letní knížkou provádí, jak nejlíp to jde. Jako beletrie pro dívky Léto funguje výborně a jako letní knížka (už podle názvu) působí ještě lépe. 

I když jsem první dva díly načetla, milostný trojúhelník jsem pochopila hned. Jenny Hanová má celý trojúhelník hodně přímočarý a všem je rychle jasné, jak to nakonec dopadne. Oproti jiným trojúhelníkovým knihám je Léto zvládnuto velice efektivně a uvěřitelně. Uvěřitelnost a efektnost vyprávění je na této knize to nejlepší. U knížky si odpočnete a jen ubíhající stránky připomenou, že se knížka blíží ke konci.

„Právě uplynulé dny mi najednou připadaly jako dávná minulost“ (strana 59)

Young l♡ve.Konec je na můj vkus trochu uspěchaný a epilog je expresní jízda pendolinem. To je možná daň za popisování ne tak důležitých věci na začátku knihy.

Vždycky budeme mít léto bych doporučila i na zimní večery, zasněžená krajina a sněhuláci nedokážou této knížce zabránit navodit letní atmosféru, která je cítit z každé stránky.

Procenta - aneb jak se mi líbí:

·         CZ obálka: 80 %
·         Děj: 80 %
·         Love story: 85 %

Celkový dojem: 82 %
Mona Elise | via Tumblr 
  • Za věnování recenzního výtisku moc děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum.
  • Knížku si můžete objednat ZDE.

Zdroje:

sobota 23. listopadu 2013

Recenze: Krvavá romance - Krutá láska


Krutá láska
Série: Krvavá romance

  •          Originální název: Ruf der Ewigkeit
  •          Autor: Alice Moon
  •          Překlad: Michaela Škultéty
  •          Nakladatelství: Fragment
  •          Rok vydání: 2013
  •          Počet stran: 240
  •          Vazba: Brožovaná

Anotace: Sára je ve velkém nebezpečí. Emilia prahne po pomstě a nic ji nemůže zastavit. Po únosu Sáry stojí Jonathan před velkým rozhodnutím: vydá Dustina a zbaví se tak soka jednou provždy, nebo bude chránit Sářin život, který je pevně spoután s Dustinovým? Mají vůbec Sára a Dustin naději na společnou budoucnost?

Recenze na předchozí díly: Polibek nesmrtelnosti, Věčná touha, Spoutáni osudem

Obálka: Obálka s novým designem nepřišla, nasadila ovšem další dívčí obličej, ten mi je bohužel už od pohledu nesympatický. Takhle přísně se snad netváří ani učitelky ve škole!

Proč jsem si knihu vybrala: Krvavou romancí jsem zatím moc spokojená nebyla. Krutá láska je naštěstí poslední díl celé série, takže jsem se obrnila trpělivostí a šla číst.

„Odteď pro tebe bude čas důležitý. Tak neotálej.“ (strana 17)

Oh godUntitledDěj: Same old. Same old. Sára opět bojuje o holý život, Dustin se potácí v depresích a neví jak zachránit Sáru. Jediný, kdo ví, co skutečně chce, je Emilia. Touží po pomstě a to co nejdřív. Unese Sáru a snaží se vydírat Dustina, který jako obvykle neví co dělat. Celou situaci se snaží vyřešit i Jonathan, ale výsledek je v nedohlednu. Dustin ani Sára netuší, jestli budou ještě někdy spolu.

„Třebaže ty zvuky nedokázal nikam zařadit, proběhl mu mráz po zádech.“ (strana 77)

Hodnocení: Čtvrtý díl je naprosté ždímání suchého prádla. Alice Moon evidentně nestačila trilogie, (sice pochybné kvality, ale třetí díl docela ušel) a tak se rozhodla připsat i čtvrtý díl, který tuhle sérii dostal až na samé dno. Na Kruté lásce je vidět co se děje, když se autor rozhodne připsat něco k ději, který už nemá co vyprávět. 

Tumblr | via TumblrKniha postrádá děj, smysluplnou zápletku aby člověk hledal lupou. Alice Moon není nejlepší ve vykreslování postav, (to je z předcházejících dílů jasné) tentokrát jsou všechny postavy tak letargické a utlumené, že i kdyby chtěly, žádný pořádný děj nepřipraví. Jediný kdo se trochu snaží, aby kniha měla alespoň nějaké světlé stránky je Emilia. I když jsem zažila mnohem lepší vykreslení záporačky toužící po pomstě, Emilia je jediná, kdo se aspoň trochu přiblíží k něčemu, co vyjadřuje emoce.
 
„Je jí stále naprosto posedlý a chce ji pro sebe za každou cenu.“ (strana 176)

Závěr je k ničemu a jako ukončení celé série nefunguje, tak jak by měl. Krutou láskou naštěstí Krvavá romance končí a od Sáry a Dustina máme pokoj.

Procenta - aneb jak se mi líbí:

·         CZ obálka: 45 %
·         Děj: 25 %
·         Love story: 35 %
Phrases | via Tumblr

Celkový dojem: 35 %

  • Za věnování recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Fragment.
  • Knížku si můžete objednat ZDE.

Zdroje:

středa 20. listopadu 2013

Recenze: Scarlet


Scarlet
Série: Měsíční kroniky

    http://www.egmont.cz/pictures/knihy/original/319_scarlet_mesicni_kroniky.jpg
  •          Originální název: Scarlet
  •          Autor: Marissa Meyerová
  •          Překlad: Jana Zejmanová
  •          Nakladatelství: Egmont
  •          Rok vydání: 2013
  •          Počet stran: 456
  •          Vazba: Brožovaná

Anotace: Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě. Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní.  Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky.

UntitledObálka: Po zveřejnění obálky nastala bouřlivá debata. Šlo hlavně o to, aby Scarlet ladila k prvnímu dílu. Spoustě lidí se obálka nijak zvlášť nezamlouvala. Já jsem ovšem naprosto spokojená, obálka splnila mé očekávání.

Proč jsem si knihu vybrala: První díl Měsíčních kronik byl originální a čtivý. Na vydání Scarlet se čekalo docela dlouho a mě samozřejmě zajímalo, jestli čekání stálo za to.

„Lesní šepot konečně proťalo tiché hučení.“ (strana 235)

Děj: Osmnáctiletá Scarlet Benoitová žije se svojí babičkou na farmě a pro místní restauraci dováží zeleninu. Babička ovšem záhadně zmizí a nejsou žádné stopy, které by policie dokázala vypátrat. Scarlet si byla s babičkou vždycky blízká a její zmizení ji zasáhne. Policie nakonec ukončí pátrání a Scarlet se odhodlá najít babičku sama, přijme pomoc od záhadného pouličního rváče – Vlka, který má cenné informace. Společně se vydávají do Paříže, kde by se snad babička mohla nacházet.

„Teď máme nejlepší příležitost.“ (strana 185)

Red riding hoodHodnocení: Už u Cinder jsem obdivovala skvělý nápad pohádkového zpracování. Scarlet v tomto pokračuje, tentokrát je inspirace jasná. Červená karkulka je sázka na jistotu. Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek se stává předobrazem ke Scarlet. Scarlet rozvíjí celý příběh Měsíčňanů, odkrývá tajemství, na která v prvním díle nebyl čas a snaží se přinést nové zápletky. Tohle všechno tedy ukazuje na hodně nadupané pokračování, kterému se podíváme na zoubek.

Pouliční rváč – Holka v červené mikině – ztracená babička
 
Scarlet jsem považovala za volné pokračování k Cinder. Sice jsem počítala s tím, že se její postava objeví, ale celé kapitoly zaměřené jen na Cinder mě překvapily. Z tohoto důvodu bych čtení doporučila až po dočtení prvního dílu. Knížka je poměrně rozsáhlá, hlavně díky střídání dvou dějů, které se na konci spojí do jednoho. I když mě místy toto střídání otravuje, má to svůj smysl. Marisse Meyerové se výborně podaří obě dívky příběhově spojit. Popelka a Karkulka v jednom? V Měsíčních kronikách je možné všechno.

Untitled„Zdá se mi to, nebo je tohle zlomový okamžik našeho vztahu?“ (strana 61)

U Cinder jsem ocenila hlavně emoční dojem, který se po dočtení dostavil. V tomhle směru Scarlet trochu zaostává. Nasazení slabých částí, pomalé rozvíjení příběhu a popisné části věcích jasných jak facka. U Cinder se také podařilo lépe využít onen pohádkový motiv. Scarlet je jen holka v červené mikině, která mě moc nebere. Postava Vlka je fajn, některé věci jsou sice trochu přehnaně, ale na druhou stranu, proč ne? Pořád lepší než nevýrazná Karkulka.


„Začal jsem se prát ve dvanácti letech.“ (strana 169)

Cinder naštěstí zachrání celý příběh a celá knížka si drží hodně dobrou úroveň. Jsem zvědavá na třetí pokračování, je evidentní, že Marissa Meyerová má k pohádkovému světu stále co říct.

Procenta - aneb jak se mi líbí:

·         CZ obálka: 90 %
·         Děj: 80 %
·         Love story: 75 %

Celkový dojem: 82 %
Red Riding Hood 
  • Za věnování recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Egmont.
  • Knížku si můžete objednat ZDE.

Zdroje: