Recenze: Winter

Winter

Série: Měsíční kroniky

•           Originální název: Winter
•          Autor: Marissa Meyerová
•          Překlad: Jana Zejmanová
•          Nakladatelství: Egmont
•          Rok vydání: 2016
•          Počet stran: 765
•          Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá

Anotace: Krásná a všemi milovaná princezna Winter je trnem v oku své mocné maceše královně Levaně. Jenže není tak slabá, jak si Levana myslí. Společně s kyborgskou mechaničkou Cinder a jejími spojenci by se jí mohlo podařit rozdmýchat povstání a ukončit dlouhou válku. Dokážou Cinder, Scarlet, Cress a Winter porazit Levanu a dopsat šťastné konce ke svým příběhům? V posledním díle Měsíčních kronik se uzavírá osud všech hrdinů úchvatného dystopického příběhu, který si zamilovali čtenáři na celém světě.

Obálka: Krásnější obálku si snad ani nedovedu představit! Celá série má tak vkusné obálky a myslím si, že poslední díl je obálkovou dokonalostí. Trochu horší je to s vazbou. Kniha má tolik stran, že se obal při otevírání knihy opotřebovává. Lepená vazba asi nebyla ten nejlepší nápad pro knihy, které jsou obsahově objemné a mají hodně stran.

Proč jsem si knihu vybrala: Nedočíst sérii Měsíčních kronik by mě opravdu mrzelo. Navíc Sněhurka je moje nejoblíbenější pohádka, takže nepřipadalo v úvahu, že bych vynechala právě její vyprávění.

„Připojil se k němu sbor tuctu dalších hlasů a všechny zněly vítězně.“ (strana 452)

Děj: Winter má sice tvář posetou nepěknými jizvami, ale je stejně mnohem krásnější než královna Levana. Navíc už léta nepoužívá manipulaci jako ostatní obyvatelé a díky tomu mívá hodně reálné představy. Winter se se vším snaží vyrovnat, už kvůli Jacinovi, kterého od dětství považuje za jednoho z nejbližších lidí. Královna ji považuje za slabou a neschopnou, ale to není pravda. Winter je schopná se svými spojenci rozpoutat spoustu nepokojů, které by mohly vést až k samotnému svržení královny. S pomocí Cinder a Cress by se všechno mohlo podařit.

„Protože bych byla radši, aby můj lid znal svobodu místo neustálé manipulace.“ (strana 335)

Hodnocení: Marisse Mayerové se obstojně daří dávkovat romantickou zápletku. Tentokrát má z čeho vybírat, protože párů je tady najednou nějak hodně. To ovšem neznamená, že by se poslední díl vezl na romantické lince a nebyla tu žádná akce. Řekla bych, že je to naopak. Winter se se svými přáteli ocitá ve spoustě dramatických situací a napětí je tu opravdu hodně. Celkově i postav je najednou v příběhu tolik, že musíte dávat pozor na souvislosti a soustředit se co kdo aktuálně dělá.

 

V návaznosti na předchozí díly musím ještě více ocenit propracovanost příběhu. Autorce se podařilo děj vyšperkovat do poslední stránky a udržet soudržnost všech knížek v sérii a to se ne vždy každému povede. Ze začátku jsem si říkala, jestli není počet stran až přehnaný, ale v průběhu čtení jsem na tyto pochyby úplně zapomněla. Celý příběh tak rychle uteče, že budete litovat, že stránek není víc.

„Winter si myslí, že jste kamarádky.

Tak to je asi jediná, kdo si to myslí.“ (strana 221)

Jisté je, že fanoušci série si závěrečný díl nenechají utéct a zároveň ty, které série tolik nezaujala, nebudou po posledním díle prahnout. To rozhodně ovlivní vlnu pozitivních hodnocení, které na Winter bezpochyby budou. I když je Winter závěrečným dílem Měsíčních kronik fanoušci série nemusí smutnit, protože se objevila speciální vydání, která celou sérii drží stále živou.

Procenta - aneb jak se mi líbí:

·         CZ obálka: 100 %

·         Děj: 75 %

·         Love story: 80 %

Celkový dojem: 85 %

• Za věnování recenzního výtisku moc děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum.
• Knížku si můžete objednat ZDE.

Zdroje:

Anotace + obálka

Obrázky

Recenze: Zavržený

Zavržený

Série: Hush, Hush

•          Originální název: Hush, Hush
•          Autor: Becca Fitzpatricková
•          Překlad: Petra Babuláková
•          Nakladatelství: Egmont
•          Rok vydání: 2010
•          Počet stran: 368
•          Vazba: Vázaná

Anotace: Nora Greyová je svědomitá, chytrá a rozhodně nemá ráda riziko. Jenže se zamiluje do Patche a to je její první chyba. Patchova minulost je totiž všechno, jen ne nevinná. A nejlepší, co kdy udělal, bylo, že se zamiloval do Nory. Seznámili se na hodině biologie a Nora chce jediné – držet se od něj co nejdál. Jenže jak se zdá, Patch je vždy o dva kroky napřed. Dívka na sobě cítí jeho pohled, i když Patch není nablízku. Cítí jeho přítomnost, i když je v pokoji sama. A když své okouzlení nedokáže déle tajit, vyjde najevo, kdo Patch ve skutečnosti je a proč ji vyhledal. A za všemi otázkami, které se dotýkají jeho minulosti, si Nora a Patch mohou navzájem položit jen jedinou: „Jak hluboko dokážeš padnout?“

Obálka: Obálku máme stejnou jako v USA a já jsem za to moc ráda. Nejradši mám přebaly v černé barvě a Zavržený vypadá lákavě už od prvního pohledu.

Děj: Nora Greyová je nenápadná studentka střední školy a rozhodně netouží po dramaticky vyvíjející se lásce. Jenže nic z toho člověk neovlivní a Nora se zamiluje do Patche Cipriana, který už od prvního pohledu vypadá problémově. 

 „Ale já nemůžu. Nemám srdce.“ (strana 196)

Nora nemá zájem se s ním kamarádit, ale časté hodiny biologie jí nutí být Patchovi na blízku. Nejenom, že je Patch neuvěřitelně arogantní a sebestředný, je také velice krásný. Nora se hlubším citům brání, ale nakonec přiznává, že ji Patch velmi přitahuje. Patch ovšem není obyčejný smrtelník a jeho minulost je více než temná.

„Co je špatné na tvoji minulosti“ (strana 109)

Hodnocení: Zavrženého spousta čtenářů srovnává se Stmíváním, a protože si moc dobře pamatuju doby, kdy jsem Twilight četla (někdy o tom povyprávím, ale v tento moment stačí, že jsem Twiligt cvok), bylo jasné, že Zavrženého jsem si musela přečíst. Čtení jsem poměrně odkládala, ale když jsem se do toho pustila, nelitovala jsem ani sekundu. Takhle knížka mi vrátila staré dobré Twilight časy. 

Obě knížky si jsou dost podobné, např. nezadaní se vždy seznámí při hodině biologie, kde se právě probírá buněčné dělení a hlavní hrdina je pro nevinnou školačku k smrti nebezpečný. Tato podobnost spíš mírně pobaví, ale jde i o pocity a ty jsou v této knize popsány dokonale. 

„Pro vyšší dobro je někdy potřeba obětovat trochu hrdosti.“ (strana 169)

Becca Fitzpatriková má hodně pohodový styl psaní, který umí každou kapitolou doslova vizualizovat, takže ještě teď mám pocit, že všechny aktéry „vidím“. Knížka je opravdu zábavná, autorka má talent na jasně mířené vtípky. Úsměv je poblíž i při Patchových replikách a nejvíc mě baví situace, které by primárně vtipné být neměly, ale každý čtenář je velmi rychle objeví.

„celé jsem to naplánoval! Seženu stan i jídlo. Dokážu ti, jak jsem skvělý. Užiješ si to.“ (Strana 245)

Akční a temné prostředí, ve kterém se Nora ocitá, drží čtenářovu pozornost, a kdyby to náhodou nestačilo, je tu všudypřítomný Patch, který funguje jako hlavní lákadlo knihy. Jeho andělské vylíčení nenechá hlavně mladším čtenářkám spát. 

Zavržený odstartoval andělskou mánii a autorka udělala všechno proto, aby to byl i dobrý začátek k celé sérii.

Procenta - aneb jak se mi líbí:

·         CZ obálka: 90 %

·         Děj: 85 %

·         Love story: 80 %

 

Celkový dojem: 85 %

• Za věnování recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Egmont.
• Knížku si můžete objednat ZDE.

Zdroje:

Anotace + obálka

Obrázky

Recenze: Scarlet

Scarlet

Série: Měsíční kroniky

•          Originální název: Scarlet
•          Autor: Marissa Meyerová
•          Překlad: Jana Zejmanová
•          Nakladatelství: Egmont
•          Rok vydání: 2013
•          Počet stran: 456
•          Vazba: Brožovaná

Anotace: Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě. Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní.  Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky.

Obálka: Po zveřejnění obálky nastala bouřlivá debata. Šlo hlavně o to, aby Scarlet ladila k prvnímu dílu. Spoustě lidí se obálka nijak zvlášť nezamlouvala. Já jsem ovšem naprosto spokojená, obálka splnila mé očekávání.

Proč jsem si knihu vybrala: První díl Měsíčních kronik byl originální a čtivý. Na vydání Scarlet se čekalo docela dlouho a mě samozřejmě zajímalo, jestli čekání stálo za to.

„Lesní šepot konečně proťalo tiché hučení.“ (strana 235)

Děj: Osmnáctiletá Scarlet Benoitová žije se svojí babičkou na farmě a pro místní restauraci dováží zeleninu. Babička ovšem záhadně zmizí a nejsou žádné stopy, které by policie dokázala vypátrat. Scarlet si byla s babičkou vždycky blízká a její zmizení ji zasáhne. Policie nakonec ukončí pátrání a Scarlet se odhodlá najít babičku sama, přijme pomoc od záhadného pouličního rváče – Vlka, který má cenné informace. Společně se vydávají do Paříže, kde by se snad babička mohla nacházet.

„Teď máme nejlepší příležitost.“ (strana 185)

Hodnocení: Už u Cinder jsem obdivovala skvělý nápad pohádkového zpracování. Scarlet v tomto pokračuje, tentokrát je inspirace jasná. Červená karkulka je sázka na jistotu. Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek se stává předobrazem ke Scarlet. Scarlet rozvíjí celý příběh Měsíčňanů, odkrývá tajemství, na která v prvním díle nebyl čas a snaží se přinést nové zápletky. Tohle všechno tedy ukazuje na hodně nadupané pokračování, kterému se podíváme na zoubek.

Pouliční rváč – Holka v červené mikině – ztracená babička

 

Scarlet jsem považovala za volné pokračování k Cinder. Sice jsem počítala s tím, že se její postava objeví, ale celé kapitoly zaměřené jen na Cinder mě překvapily. Z tohoto důvodu bych čtení doporučila až po dočtení prvního dílu. Knížka je poměrně rozsáhlá, hlavně díky střídání dvou dějů, které se na konci spojí do jednoho. I když mě místy toto střídání otravuje, má to svůj smysl. Marisse Meyerové se výborně podaří obě dívky příběhově spojit. Popelka a Karkulka v jednom? V Měsíčních kronikách je možné všechno.

„Zdá se mi to, nebo je tohle zlomový okamžik našeho vztahu?“ (strana 61)

U Cinder jsem ocenila hlavně emoční dojem, který se po dočtení dostavil. V tomhle směru Scarlet trochu zaostává. Nasazení slabých částí, pomalé rozvíjení příběhu a popisné části věcích jasných jak facka. U Cinder se také podařilo lépe využít onen pohádkový motiv. Scarlet je jen holka v červené mikině, která mě moc nebere. Postava Vlka je fajn, některé věci jsou sice trochu přehnaně, ale na druhou stranu, proč ne? Pořád lepší než nevýrazná Karkulka.

„Začal jsem se prát ve dvanácti letech.“ (strana 169)

Cinder naštěstí zachrání celý příběh a celá knížka si drží hodně dobrou úroveň. Jsem zvědavá na třetí pokračování, je evidentní, že Marissa Meyerová má k pohádkovému světu stále co říct.

Procenta - aneb jak se mi líbí:

·         CZ obálka: 90 %

·         Děj: 80 %

·         Love story: 75 %

Celkový dojem: 82 %

 

• Za věnování recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Egmont.
• Knížku si můžete objednat ZDE.

Zdroje:

Anotace + obálka

Obrázky