Recenze: Scarlet

Scarlet

Série: Měsíční kroniky

Originální název: Scarlet
Autor: Marissa Meyerová
Překlad: Jana Zejmanová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2013
Počet stran: 456
Vazba: Brožovaná

Anotace: Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě. Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky.

Obálka: Po zveřejnění obálky nastala bouřlivá debata. Šlo hlavně o to, aby Scarlet ladila k prvnímu dílu. Spoustě lidí se obálka nijak zvlášť nezamlouvala. Já jsem ovšem naprosto spokojená, obálka splnila mé očekávání.

Proč jsem si knihu vybrala: První díl Měsíčních kronik byl originální a čtivý. Na vydání Scarlet se čekalo docela dlouho a mě samozřejmě zajímalo, jestli čekání stálo za to.

„Lesní šepot konečně proťalo tiché hučení.“ (strana 235)

Děj: Osmnáctiletá Scarlet Benoitová žije se svojí babičkou na farmě a pro místní restauraci dováží zeleninu. Babička ovšem záhadně zmizí a nejsou žádné stopy, které by policie dokázala vypátrat. Scarlet si byla s babičkou vždycky blízká a její zmizení ji zasáhne. Policie nakonec ukončí pátrání a Scarlet se odhodlá najít babičku sama, přijme pomoc od záhadného pouličního rváče – Vlka, který má cenné informace. Společně se vydávají do Paříže, kde by se snad babička mohla nacházet.

„Teď máme nejlepší příležitost.“ (strana 185)

Hodnocení: Už u Cinder jsem obdivovala skvělý nápad pohádkového zpracování. Scarlet v tomto pokračuje, tentokrát je inspirace jasná. Červená karkulka je sázka na jistotu. Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek se stává předobrazem ke Scarlet. Scarlet rozvíjí celý příběh Měsíčňanů, odkrývá tajemství, na která v prvním díle nebyl čas a snaží se přinést nové zápletky. Tohle všechno tedy ukazuje na hodně nadupané pokračování, kterému se podíváme na zoubek.

Pouliční rváč – Holka v červené mikině – ztracená babička

Scarlet jsem považovala za volné pokračování k Cinder. Sice jsem počítala s tím, že se její postava objeví, ale celé kapitoly zaměřené jen na Cinder mě překvapily. Z tohoto důvodu bych čtení doporučila až po dočtení prvního dílu. Knížka je poměrně rozsáhlá, hlavně díky střídání dvou dějů, které se na konci spojí do jednoho. I když mě místy toto střídání otravuje, má to svůj smysl. Marisse Meyerové se výborně podaří obě dívky příběhově spojit. Popelka a Karkulka v jednom? V Měsíčních kronikách je možné všechno.

„Zdá se mi to, nebo je tohle zlomový okamžik našeho vztahu?“ (strana 61)

U Cinder jsem ocenila hlavně emoční dojem, který se po dočtení dostavil. V tomhle směru Scarlet trochu zaostává. Nasazení slabých částí, pomalé rozvíjení příběhu a popisné části věcích jasných jak facka. U Cinder se také podařilo lépe využít onen pohádkový motiv. Scarlet je jen holka v červené mikině, která mě moc nebere. Postava Vlka je fajn, některé věci jsou sice trochu přehnaně, ale na druhou stranu, proč ne? Pořád lepší než nevýrazná Karkulka.

„Začal jsem se prát ve dvanácti letech.“ (strana 169)

Cinder naštěstí zachrání celý příběh a celá knížka si drží hodně dobrou úroveň. Jsem zvědavá na třetí pokračování, je evidentní, že Marissa Meyerová má k pohádkovému světu stále co říct.

Procenta - aneb jak se mi líbí:

· CZ obálka: 90 %

· Děj: 80 %

· Love story: 75 %

Celkový dojem: 82 %