Recenze - Temné vody: Jed

V Benátkách může být krása smrtící

Jed

Série: temné vody

•          Originální název: Venom
•          Autor: Fiona Paulová
•          Překlad: Šárka Dvořáková
•          Nakladatelství: Egmont
•          Rok vydání: 2013
•          Počet stran: 357
•          Vazba: Pevná

Anotace: Historický román Temné vody od Fiony Paulové vás zve do města romantiky a romantiků - do renesančních Benátek. První díl romanticko-historické trilogie Temné vody má podtitul Jed. Cassandra Caravellová patří v renesančních Benátkách ke společenské elitě. Dokáže však zvládnout své city k chudému malíři Falkovi a odvrátit nebezpečí, které jí hrozí od neznámého vraha?

Obálka: Je naprosto fascinují, hned mě zaujala. Přesně takovéhle typy obálek u mě vedou. Vkusný obrázek, dobře zvolený typ písma a hodící se podnázev. Jed dokáže zaútočit na všechny smysly a přímo nabádá ke čtení.

Proč jsem si knihu vybrala: Historické romány mě vždycky lákaly, nikdy jsem se ovšem do žádné knížky tohoto typu moc neponořila. Spíš jsem koukala na Tudorovce a historické romány odkládala.  Itálie a samotné Benátky mě opravdu zajímají, a tak byl Jed vynikající volba napravit resty.

„Lidské tělo je jako symfonie. Nepatrné, do sebe zapadající pohyby, které dohromady tvoří píseň“ (strana 62)

Děj: Cassandře by mohly všechny mladé dívky závidět. Žije v okouzlujícím prostředí renesančních Benátek, nosí krásné šaty a její teta ji už zasnoubila s bohatým Lukou. Cass se ovšem jako většina dívek nechová a z celé situace je spíš smutná. Po smrti kamarádky Liviany začíná o věcech víc přemýšlet a chodí na hřbitov, kde si zapisuje do svého deníčku. Na hřbitově se seznámí s Falkem, chudým malířem, který Cass ukazuje odvrácenou stranu Benátek. 

Pro Cass je to velice zajímavé, ale také nebezpečné, takovouhle část Benátek nikdy nepoznala. Společně se snaží vypátrat, kdo vyměnil mrtvá dívčí těla a rozplétají tak klubko benátského podsvětí.

„Cass si v duchu říkala, že ho pravděpodobně nezajímá nic kromě žen a vína, stejně jako každého jiného mládence v jeho věku.“ (strana 15)

Hodnocení:  Jed ve mně nechává rozporuplné pocity. V knize jsou opravdu vynikající momenty, kdy obdivuji autorčin styl, ale na druhou stranu jsou zde prázdná místa, která celou knihu brzdí. Pořád jsem nepochopila morbidní citáty na úvodu každé kapitoly. Normálně jsem velký fanoušek citátů, ale u Jedu to působí nevkusně. Samotný děj zas až tak morbidní nebyl, proto ony výroky stále nechápu. 

 „Tak. Co kdyby ses tvářila ostýchavě? I když ti to asi moc nepůjde.“ (strana 157)

Zajímavý byl milostný trojúhelník mezi bohémským Falkem a konzervativním Lukou. Autorka vsadila na úplně odlišné typy, mezi kterými Cass vybírá. Ač se mi zdá, že sama Fiona Paulová upřednostňuje Falka, já jsem si víc oblíbila Luku, který se na scénu dostal až později. Trojúhelník ale není nijak nutkavý a jeho vyřešení mě nezajímá tak, jako tomu je třeba v Nadpozemské.

 

Prostředí je úchvatně vylíčeno, celá atmosféra je víceméně nakažlivá a knize to hodně pomáhá. Jed není kniha, která by byla úplně dokonalá (nepočítám obálku), ale je na ní spousta zajímavých věcí, které mě baví. Nicméně je to první díl a myslím si, že od toho druhého můžeme čekat mnohem víc. Karty byly rozdány a celý příběh je skvěle připravený na pokračování.

Procenta - aneb jak se mi líbí:

·         CZ obálka: 100 %

·         Děj: 70 %

·         Love story: 60 %

 

Celkový dojem: 76 %

• Za věnování recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Egmont.
• Knížku si můžete objednat ZDE.

Zdroje:

Anotace + obálka

Obrázky