Schody
do nebeského pokoje
- Autor: Lubomír Müller
- Nakladatelství: Egmont
- Rok vydání: 2013 (2. vydání)
- Počet stran: 384
- Vazba: Vázaná
Anotace: Patnáctiletý
Lumír Milovský nepatří mezi rošťáky – zajímá se o kresbu, hudbu, k dívkám je
pozorný a klukům ve třídě připadá zženštilý. Asi proto se stal terčem
nechutných ústrků Viktora Fedrycha, pro kterého je tichý chlapec skvělým
otloukánkem. Přitom sám Viktor je zbabělec a dovoluje si na ostatní jen tehdy,
má-li v ruce svůj pověstný prak a za zády či po boku Petra Altmana. Situace
mezi trojicí rivalů se vyostřuje v okamžiku, kdy se v létě 1967 z Teplic k
babičce přistěhuje Milena Lažanská, dívka s krásnými čokoládovými vlasy a
hnědýma očima. Mlčenlivá, stále zamyšlená dívka Viktora odmítne, nehodlá se
stát členkou jeho party, Petrovo dvoření s patřičným odstupem přijímá, nic víc,
nic míň. S Lumírem je to jiné, do něho se hluboce zamiluje a jejich nesmělé
počáteční rozhovory přerůstají v hluboký cit, který vrcholí koncem května první
společnou nocí. Zdá se, že jejich lásce nic nemůže bránit. Ani Viktor, který
ztrpčuje oběma život s čím dál větší brutalitou. Jenže stačí trochu
nepozornosti, prudká zatáčka a strom, který stojí v cestě...
Obálka: Zaujala
mě hned, jak jsem ji viděla poprvé. Modrá barva s bílou, jemné kontury a
samozřejmě líbající se pár. Kluk mi připomíná Joshe Hutchersona, takže procenta
„lezou“ nahoru. Jsem ráda, že se kniha neprodává pod původní obálkou. Nebudu to
nijak rozvádět, ale pro představu přikládám obrázek.
„Nenávist tě, má
lásko, srazí na kolena, ze kterých se ti už nepodaří vstát.“ (strana 366)
Proč jsem si
knihu vybrala: Anotace se mi zdála dobře napsaná. Myslela
jsem si, že jediné, čím by se kniha mohla vymykat je doba, ve které se
odehrává. Chyba! Schody
do nebeského pokoje nabízí skvěle propracovaný příběh, který má co
nabídnout v každém věku.
Autor: Lubomír Müller je český spisovatel,
publicista a fotograf. Narodil se v Plzni roku 1955. Vystudoval hudební a
divadelní vědu na Masarykově univerzitě v Brně. Do roku 1989 redaktoroval
hudební měsíčník Opus musicum. Je
ženatý, má dvě dcery ze začátku a konce abecedy - Andreu a Zuzanu. V
současnosti je spisovatel a hudebník ve svobodném povolání, od roku 2008
realizuje po celé ČR besedy a autorská čtení na ZŠ a v knihovnách na téma Jak
dokáže šikana, láska i psaní změnit život.
Besedy, na které renesanční Lubomír Müller
jezdí, by mě moc zajímaly. My se na základce dočkali jen protivně nic neříkající
přednášce o HIV a jediné co celou dobu třídu zajímalo, jestli má přednášející AIDS.
Výsledný efekt nulový. Škoda, že Lubomír nenavštívil naši třídu.
Děj: Konec
60. let v Československu: Pražské jaro, vpád vojsk Varšavské smlouvy a velký
tlak na československé vedení, které se má podrobit vůli Sovětského svazu.
Patnáctiletý Lumír si těchto záležitostí moc nevšímá a všechny myšlenky směřuje
k nové spolužačce Mileně. Ta se zrovna přistěhovala a bydlí se svoji
babičkou. Školní outsider Lumír nedrží s partou arogantních kluků a vymyká
se i svými zájmy. Má rád hudbu, poezii a neholduje žádným sportům. Vůdce party
Viktor Lumíra nesnáší a snaží se mu znepříjemnit každý okamžik. Nakonec vymyslí
ďábelský plán jak pokazit rodící se vztah Mileny a Lumíra.
„Ještě jsem nepotkal
holku, kterou přitahujou kluci, co jsou víc v knihovně než na hřišti.“ (strana 93)
Hodnocení: Celá
atmosféra knihy je víceméně nakažlivá. Amerických středních škol a „obyčejných“
hrdinů se brzy člověk přejí a právě v tu chvíli přichází Schody do nebeského pokoje. Hlavní
hrdinové navštěvují teprve základní školu a o magických schopnostech si mohou
nechat jedině zdát. Přesto to co zažívají je tak skutečné, až magické.
Schody do nebe přitahují svoji autentičností. Sice se odehrávají pro mě v poměrně neznámé
době (na světě nebyla ani moje máma), ale já to vůbec nepociťuji. Všechno by se
mohlo odehrávat právě teď. Může se zdát, že jediné co kniha dokáže je vyvolat
pocit nostalgie a zamáčknout právě vzniklou slzu, ale není tomu tak. Vtipné
momenty jsem si moc užívala. Když Lumír začíná boxovat na půdě a otužuje se (to
mu ve finále vynese návštěvu na pohotovosti) opravdu se směju.
„To je přece fuk, kdo to udělal.“ (strana 261)
Lumírova postava táhne celý děj a přitahuje
pozornost. Je hezké vidět postavu citlivého kluka, který se nestydí za své
chování a brání svojí dívku. Sexy svalovců je všude plno a Lumír díky tomu
vystupuje do popředí zájmu. Celou dobu jsem jim s Milenou fandila.
Ve výsledku to dělá z knihy velice
neobyčejnou, zajímavou a perfektně pojatou událost, o kterou byste se neměli v žádném
případě ochudit.
Procenta - aneb jak se mi líbí:
·
CZ
obálka: 90 %
·
Děj:
95 %
·
Love
story: 95 %
Celkový dojem: 93 %
- Za věnování recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Egmont.
- Knížku si můžete objednat ZDE.
Zdroje:
Nevím, zda je vhodné, aby autor psal komentář k recenzi své knihy, ale když jsem zcela náhodou narazil na blog Amy, vysvitlo za oknem (doteď venku pršelo) i ve mně (doteď ve mně bylo zataženo) sluníčko. Takže díky. Napsat Schody... bylo pro mne "vysvobozením" z nedořešených událostí dospívání. Že je příběh Lumíra vzrušivý i pro dnešní mladé čtenáře, je pro mne velkou radostí. Díky Amy. Krásný život přeji. Lubomír Müller
OdpovědětVymazatVhodné to určitě je :) Komentář mě moc potěšil. Přeji Vám mnoho spokojených čtenářů, knížka si to zaslouží!
Vymazat:)
OdpovědětVymazatKnihu právě čtu, i když je to starší kniha. :)
OdpovědětVymazat