Recenze: Sex v Praze

Sex v Praze

Erotická novela o nespoutané vášni uprostřed spoutané Evropy

•          Autor: Jana Collins
•          Nakladatelství: 48. Gam
•          Rok vydání: 2012
•          Počet stran: 160
•          Vazba: Pevná

Anotace: Erotická novela pro ženy vypráví o třech kamarádkách - Haně, Mileně a Lucii, které milují sex a otevřeně o něm diskutují na pravidelných kafíčkách. Majitelka luxusní restaurace Milena hledá své štěstí v manželství s Robertem a stále má co objevovat, oduševnělá herečka Lucie prožívá krátkodobé vztahy, než se seznámí s Francouzem - studentem politologie Christophem a okouzlí ji jeho galantní přístup k ženám. Podnikatelka Hana odmítá známého pražského politika a zamiluje se do záhadného muže z Nonstopu. Vášnivý, romantický a osudový vztah, který mezi nimi vzniká, není bez otazníků. Podaří se Haně zkrotit problematického milence?

Obálka: Název knihy je jasný, takže nikdo nečeká nic jiného. Možná by neuškodil letmý pohled na Prahu, ale hezký výhled by už asi nikoho nezajímal.

Proč jsem si knihu vybrala: O knize jsem se poprvé dozvěděla v Cosmopolitanu. Byl tam jeden hezký článek, o ženách, které píší erotické knihy. V centru se držela M. T. Majar se skvělou knížkou Hot boys. Další knihou byl právě Sex v Praze, takže jsem se rozhodla, že si tuhle erotickou novelu přečtu.

 

 „Správnej přístup, Hana se snaží zkrotit mytologické zvíře.“ (strana 142)

Děj: Milena, Lucie a Hana jsou nejlepší kamarádky, které spolu řeší všechna témata. Scházejí se v jedné z pražských kaváren a probírají muže. Milena je vdaná žena, Lucie si libuje v jednodenních úletech a Hana hledá vášnivý vztah. Když se Haně podaří najít okouzlujícího muže, začne se dít spousta zvláštních věcí a kamarádky mají co řešit…

Hodnocení: První co mě zaráží je věnování. „Všem Kentaurům“. To jako vážně? Jediný kentaur, který se mi v tu chvíli dokáže vybavit je ten z Harryho Pottera, radši o celé situaci nepřemýšlím. Jenže kentauří věnování má další dohru, kterou jsem vážně nečekala. 

„Totiž mluvili spolu hlavně očima“ (strana 25)

 

Hana se seznámí se záhadným mužem, kterému po celou dobu říká Kentaur. No dobře, zaláskované přezdívky nejsou většinou nic moc, od všemožných králíčků, medvídků a podobných, ale Kentaur mně nejde do hlavy. Když se smířím s podivným oslovením, ukáže se, že to není jen „roztomilá“ přezdívka. Po jednom z přehnaně úžasných milování se Kentaur zvedá a jde se napást. Ano nešálí vás zrak, prostě se zvedne z postele a jde se nakrmit čerstvou trávou. V téhle části knihy jsem si ťukala na čelo a nedokázala pochopit, proč to vlastně čtu.

 

Podivné je i pojmenování kapitol. Snad sedmkrát je zde kapitola kafe s kámoškama, na kterou jsem ke konci knihy začala být mírně alergická. Názvy kapitol dokázaly ještě před samotným čtením otrávit. Hlavně tedy to kafčo…

„Pak už nemohla vydržet, trochu zmatená z toho, co se dělo.“ (strana 91)

Kontrast s politickými úvahami mi nevadí. Eseje o degradaci hodnot se sice úplně vytrhují z děje, ale jsou v nich dobré myšlenky a čtení je na rozdíl od erotických pasáží ucelené. Bohužel to celou knihu nezachrání.  Nelíbí se mi ani autorské zásahy do knihy. „Jinak vám, čtenáři, slibuju, že politické eseje už nebudou a budeme se věnovat příběhu a třem kamarádkám.“ Tohle přece každý vidí hned z další kapitoly a není nutné to tam takhle podivně vypisovat.

Některé věci je prostě lepší dělat než o nich dlouhosáhle psát...

Procenta - aneb jak se mi líbí:

·         CZ obálka: 60 %

·         Děj: 30 %

·         Love story: 35 %

Celkový dojem: 42 %

• Za věnování recenzního výtisku moc děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum.
• Knížku si můžete objednat ZDE.

Zdroje:

Anotace + obálka

Obrázky